a girl. 15 years old. always smiling. loving photography and chocolate. and she starts again. that's all.

Reklamy pište sem (u ostatních článků je okamžitě mažu) nebo nejlépe vůbec!

Moje fotografie nyní i na Facebooku. :)

Blog


Básničky

Moje milá maminko

13. srpna 2012 v 19:16 | Anee
Tak po delší době něco málo z jiného soudku než jsou fotografie. Je to básnička složená pro mou maminku, která měla narozeniny. Byla jsem dojatá, že to radši ani nechtěla číst, protože věděla, že by začala brečet. :')

Moje milá maminko,
moje milá maminečko,
doufám, že zlobím tě jen malinko,
protože v mém srdci máš největší místečko.

Byla, jsi a budeš pro mě jediná,
prtože tě nemůže nahradit žádná jiná.

Jsi prostě jedinečná a nejlepší,
když mi radu dáš, vše se zlepší.

Dokážeš pohladit na srdci i na duši,
že mám já nejlepší maminku už každý tuší.

Děkuji za to, že jsi, za každý den s tebou,
na věku nezáleží, já mám maminku vždy mladou.

Mě se nejvíc líbí poslední odstavec..
Anee

Naděje

2. srpna 2011 v 10:00 | Anee
Už zase otravuji s básničkami :) Vím, ale už se mnou nic neuděláte :D

Má všechno a nemá nic,
jenom čeká, kdo jí dá víc.

Hádá, kdo dá jakouže měnu
a přemítá, zda má-li to vlastně cenu.

Vzdává se života, pomalu usíná,
a ve své náruči naději kolíbá.

Anee

Všichni jsme jiní... a přesto stejní

31. července 2011 v 10:00 | Anee
Další vylévání srdíčka...

Všichni jsme jiní
a přesto stejní,
divného na tom,
vůbec nic není.

Jeden chce tohle,
druhý zas toto,
někdo to dostane,
další má hovno.

Celé věky, život takový je
a nikdo to nikdy nezmění,
na každém je jak se s tím popasuje,
,,Nejsem fér," takové je znění.


...Když jsem jednou měla schízu...
Anee

Kámoško!!

13. července 2011 v 10:00 | Anee
Oko vyschlé, nic v něm není,
žádná slza, žádný tok,
všichni se pořád trochu mění,
nejsme stejní rok co rok.

Z tenisek jsou podpatky,
z černých pásků minisukně,
pro mě to jsou jen ty zmatky,
velká změna to je.

Kámoško má, jsi tam někde?
Nemohu tě najít,
vrátit se už asi nejde,
ale mohli jsme se sejít.

Depka, která trvala delší dobu, proto vznilky 3 básničky. Všechny jsou, ale naštěstí starší.
Anee

Když se oči klíží...

26. května 2011 v 19:36 | Anee
Když se nám oči klíží,
chce se nám spát,
to sen se k nám pomalu plíží
a naše mysl si chce jít hrát.

Z úzkých štěrbinek,
pozorujeme svět.
Světla tenký pramínek,
jen můžeme vidět.

Radši si lehneme,
na záda či břicho,
už se ani nehneme,
v naší hlavě je totiž ticho.

Budu ráda za jakýkoliv komentář. Psala jsem to těsně před spaním :D
Anee

Musí!

24. května 2011 v 15:29 | Anee
Je tu další básnička psaná při hodině ČJ. Tak trochu jí sama nechápu... :D

Já nemohu,
nebo nechci,
já nemohu,
mnoho věcí.

Všichni chtějí,
nikdo nemá,
všichni tají,
nikdo nic nedělá.

Někdo může,
někdo chce,
každý musí,
a to je zlé...

Anee

,,Erbenovská" balada - Láska

8. května 2011 v 10:00 | Anee
,,Jak vítr čechrá mé vlasy,
jak nemohu se nabažit tvé krásy.
Jak daleko dosáhnou mé představy,
miluji rysy tvé postavy."

Když tyto verše odříkala,
na mou hruď se přivinula.

V tom okamžení blesk do stromu uhodí
a větev z něj nás nemilosrdně rozdělí.

Byl to blesk z čistého nebe,
a za námi je slyšet smích čaroděje.

Jak se objevil tak i zmizel,
chlapec zůstal osamocen.

Řerkl si, že ji zachrání
a vydal se na cestu mámení.

Čaroděj na něj svá kouzla používá,
ale láska zas vše překonává.

Když dorazil pak na hrad,
chtěl svou dívku vyhrát.

Následně došel i k věži,
kde na něj čaroděj hrozivě shlíží.

,,Dej mi mou dívku,
nebo budeš litovat.
Já ti z hradu udělám
hromadu písku."

Čaroděj se jen tak ušklíbá,
a hned kouzlo použije,
ke svému chlapci dívka přibíhá..
oba kouzlo zasahuje
a konec této lásky je.

Úkol na hodině čj. Měli jsme vytvořit tzv. erbenovskou baladu. Měli jsme jí dělat ve dvojci a já sedím s klukem. :D První 4 řádky jsou z mé básničky Nesmělost.
Je to hrozně dlouhé, ale básničky na zadané téma (a když je musím psát zrovna v určitou dobu) mi moc nejdou. :)
Anee

Nesmělost

15. dubna 2011 v 20:31 | Angee.na
Když má někdo plnou hlavu kluků...

Buch, buch

18. března 2011 v 20:07 | Angee.na
Je to zvláštní... poslední dobou si na každé hodině češtiny napíšu básničku. Nejsou veselé, ani se netýkají mě. Přesto mě napadají slova. Posuďte sami, jestli je to pěkné nebo ne.

Buch, buch,
srdce nepřetržitě tluče,
buch, buch,
a voda z kohoutku teče.

Buch, buch,
už brzy to bude jiné,
buch, buch,
žiletka zbarvila mou ruku do temně rudé.

Buch, buch,
je to osvobození,
buch, buch,
naprosté uvolnění.

Buch, buch,
kolem sebe slyším ruch,
buch, buch,
... buch


Zdroj obrázku: Google.cz

I want to be a little and stupid girl...

15. března 2011 v 14:44 | Angee.na

Chci být ta malá, hloupoučká holčička, která nemá tušení o všech problémech. Chci být ta, které stačí říct To je v pořádku, to nic není nebo Až budeš větší, tak to pochopíš. Nechci vědět o všem co se děje. Nechci mít tolik zodpovědnosti, chci aby někdo částečně rozhodoval za mě. Chci být schovaná v maminčině náručí a nikdy nevylézt. Chci mít nad sebou ochranná křídla, která by mě nikdy neopustila. Nechci abych byla odstrkována a řešila Proč vlastně? Chci všechno mít tak krásně zkreslené.. Chci být naivní a mít na nose růžové brýle. Chci aby svět byl lepší.. ale smiř se s tím, že..

...se to nezmění!


Já prostě chci,
být hloupoučká a malá.
Já jenom chci,
být tak, kterou nic nezajímá.

Já prostě chci,
mít ve všem velké zmatky.
Já jenom chci,
skočit do náruče své matky.

Jenže já nechci,
být tak rozumná.
A také nechci,
být tak zodpovědná.

Jenže já nechci,
o všem hodně vědět.
A také nechci,
celý svůj život jenom běžet.

Život není fér,
a nikdy ti nic nebyde,
ale uvědom si to,
lepší už to nebude!
 
 

Reklama